Prošla jsem už spoustu rozhovorů o mém příběhu a životě s handicapem a ještě mě jich spousta doufám čeká, což je jenom dobře, protože svět nepotřebuje další holky a kluky s handicapem. Právě rozhovory jsou jedna z důležitých součástí osvěty o mrtvici pro veřejnost. Není to pro mě ale nikdy snadné, před každým rozhovorem se musím pořádně připravit....

Nedávno mě oslovil jeden pán, který měl taky mrtvičku a dostal se k mém blogu. Můj přístup k životu ho chytl tak, že po mně chtěl rady a tipy, jak si vytvořit smysluplný a pozitivní přístup k životu. V prvé řadě mě to zaskočilo. Jak já můžu radit o tahle velkých věcech?! Dlouho jsem přemýšlela, jakou radu mu dát? Mám...

Když jsem dostala mrtvici, nemohla jsem udělat vůbec nic s tělem. Nemohla jsem chodit, hýbat s rukou, mluvit a jenom jsem bezvládně ležela. V nemocnici mě zkoušeli posadit na postel, ale pořád jsem padala - myslím, že by mi to teď přišlo vtipný. Zvednou tě, spadneš, zvednou tě, spadneš...a pořád dokola na jednu stranu. Nakonec jsem se po pár dnech...

Velké téma já a logopedie. Mrtvice mi zasáhla vyjadřovací schopnosti v mozku. Tedy zapomněla jsem mluvit a psát. Za šest let od mrtvice jsem prošla přes 11 logopedů. Každý se specializoval na jiné postižení/diagnózu, ale ve výsledku hodiny probíhaly v podstatě stejně. Ze začátku mi to hodně pomohlo, ale později mi už nemohli nic nabídnout - stále...

Určitě se vám stalo, že jste z dobrý vůle chtěli a pomohli handicapovanému člověku. Vždyť uděláte dobrý skutek, a budete z toho mít dobrý pocit. Ale měl i handicapovaný člověk radost, že jste mu pomohli? A vůbec zeptali jste se ho, jestli pomoc potřebuje?

Obyčejný kluk, který se stal pro mě neobyčejný svým přístupem k životu. První naše setkání bylo právě v Kladrubech. Usmíval od ucha k uchu a brázdil kladrubské chodby na elektrickém vozíku, protože je kvadruplegik. To znamená ochrnutí na celém těle, kdy funguje jenom hlava. Později jsem mu začala říkat australský kluk. Australský, protože žil...

Na začátku, když se mě klepla pepka, vytvořila jsem si teorii. Jsou tři typy lidí, kterým se stala nějaká příhoda/nehoda, ze které mají handicap a dělí se podle toho, jak se se svou situací perou.

Na nemocničním pokoji v Novém Městě na Moravě jsem měla rozvěšené fotky, které mi přinesly kamarádky. Z čundrů, táborů, pártošek a dalších skvělých akcí, které jsme spolu za poslední roky prožily. Na parapetě jsem měla vystavené jako motivaci své pořádně vysoké lodičky, na kterých jsem protančila, nejednu párty. A na stolku talisman od mé třídní ze...