Věřím, že když nahlídnete pod pokličku mého příběhu, budete potom třeba o trošku víc rozumět lidem v podobný situaci. A vy, kdo jste na tom jako já, si snad budete připadat o trochu míň ztracení.

Spousta lidí si myslí, že když přijde nemoc, bum bác, dostanete lázně a po čase je zase vše v pohodě. V téhle představě jsem žila několik let po mojí mrtvici. Možná někomu přijde, že jsem se nakonec uzdravila. Neuzdravila. Když mluvím, tak občas zvláštně, protože je pro mě i po sedmi letech těžké se vyjádřit. Stále mám problém s rukou, která zdaleka nemá jemnou motoriku, a koleno se mi prolamuje. Podle doktorů půjde moje tělo mnohem dřív do háje. Ale co. Žiju? Žiju. Po lázních jsem se střetla s opravdovým a reálným životem, takže pak to pravý vzrůšo teprve nastává!

Bali

17.08.2021

Na Vánoce 2015 jsem od ježíška jsem dostala letenku na Bali. Ježíšek byl štědrý, neboť letenku dostal i táta a ségra. Yes, yes, yes...a za měsíc letíme na tři týdny. První cesta mimo Evropu a k tomu jsme si vybrali tu nejlepší partu, která zná svět, jako svý boty. V naší partě byl Míša Olšiak, který má procestovaný svět křížem...

To, že si hledáme partnera/partnerku se nevyhýbá ani nám, handicapovaným. Tělo je pouze schránka a potřeba lásky je stejně důležitá jako u zdravého člověka. Dospěla jsem do bodu, kdy téměř všechny moje kamarádky jsou vdaný, mají mimča, nebo jsou zadaný a na setkávání už nemají moc času. Zkrátka přirozený proces. Jenže když zůstanete poslední, není...

Byl rok 2015 a jednu věc si pamatuji dobře - poprvé jsem byla na fesťáku na víc dní. Ségra mě totiž zeptala, jestli nechci jet s její partou do Třebíče na festival Zámostí. Já jsem samozřejmě souhlasila. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu, ale každá nabídka byla vítaná. Alespoň vypadnu z domu a já zažiju nový dobrodružství.