Věřím, že když nahlídnete pod pokličku mého příběhu, budete potom třeba o trošku víc rozumět lidem v podobný situaci. A vy, kdo jste na tom jako já, si snad budete připadat o trochu míň ztracení.

Spousta lidí si myslí, že když přijde nemoc, bum bác, dostanete lázně a po čase je zase vše v pohodě. V téhle představě jsem žila několik let po mojí mrtvici. Možná někomu přijde, že jsem se nakonec uzdravila. Neuzdravila. Když mluvím, tak občas zvláštně, protože je pro mě i po sedmi letech těžké se vyjádřit. Stále mám problém s rukou, která zdaleka nemá jemnou motoriku, a koleno se mi prolamuje. Podle doktorů půjde moje tělo mnohem dřív do háje. Ale co. Žiju? Žiju. Po lázních jsem se střetla s opravdovým a reálným životem, takže pak to pravý vzrůšo teprve nastává!

Nejraději mám období před Vánocemi - peče se cukroví, uklízí, shání se a balí dárky, všude voní svařák. Zároveň tuhle krásnou atmosféru narušuje spěch a vánoční šílenství, že ještě něco nemáte. Ale jak to tak bývá, Vánoce jsou tady natotata.

Píše se rok 2016, jsem ve druháku na vejšce a doma máme velké téma. Jeden večer přišel táta domů a jen tak mimichodem nám řekl, že zvažuje založit lisovnu olejů. Moc vážně jsme to nebrali, protože takových velkých nápadů bylo a většinou z nich sešlo. Táta má bráchu Milana, který je majitelem Nominal (Nomina kaše, bezlepkové mouky, směsi na chleba,...

Bali

17.08.2021

Na Vánoce 2015 jsem od ježíška jsem dostala letenku na Bali. Ježíšek byl štědrý, neboť letenku dostal i táta a ségra. Yes, yes, yes...a za měsíc letíme na tři týdny. První cesta mimo Evropu a k tomu jsme si vybrali tu nejlepší partu, která zná svět, jako svý boty. V naší partě byl Míša Olšiak, který má procestovaný svět křížem...

HTML Comment Box is loading comments...