Věřím, že když nahlídnete pod pokličku mého příběhu, budete potom třeba o trošku víc rozumět lidem v podobný situaci. A vy, kdo jste na tom jako já, si snad budete připadat o trochu míň ztracení.

Spousta lidí si myslí, že když přijde nemoc, bum bác, dostanete lázně a po čase je zase vše v pohodě. V téhle představě jsem žila několik let po mojí mrtvici. Možná někomu přijde, že jsem se nakonec uzdravila. Neuzdravila. Když mluvím, tak občas zvláštně, protože je pro mě i po desíti letech těžké se vyjádřit. Stále mám problém s rukou, která zdaleka nemá jemnou motoriku, a koleno se mi prolamuje. Podle doktorů půjde moje tělo mnohem dřív do háje. Ale co. Žiju? Žiju. Po lázních jsem se střetla s opravdovým a reálným životem, takže pak to pravý vzrůšo teprve nastává!

Erasmus+ pro lidi s handicapem? Jo, opravdu existuje! Díky tomu jsem mohla na týden vyrazit do Portugalska spolu s dalšími mladými lidmi, kteří si taky prošli poškozením mozku. Projekt vznikl díky Iniciativě poškození mozku a nebylo to jen o cestování, ale hlavně o sdílení, učení se, posilování sebevědomí a samostatnosti.

Po 11 letech různých zkušeností s protetickou péčí jsem si uvědomila, že "co je moc, to je moc." Tento článek píšu jako náhled do problematiky, o které se podle mě mluví méně, než by mělo. A co je to ta protetická péče? Zahrnuje výrobu a přizpůsobení pomůcek, jako jsou protézy nebo ortézy, které zlepšují mobilitu lidí s handicapem.

Jak jsme se poznali: Mám ráda hudbu a věci s ní spojené, třeba takové festivaly, na které celkem často jezdím, a tak není divu, že jsme se s Tomem viděli poprvé na festivalu Banát. Na festivalu, kde jsou samý dobrý lidi. Během roku jsme na sebe naráželi v Brně, aniž bychom se domluvili. Vždycky jsme se spolu zapovídali jen na...

HTML Comment Box is loading comments...