Nakopávače? Těch není nikdy dost!

Na začátku, když se mě klepla pepka, vytvořila jsem si teorii. Jsou tři typy lidí, kterým se stala nějaká příhoda/nehoda, ze které mají handicap a dělí se podle toho, jak se se svou situací perou.

· Člověk naštvaný, smutný, nešťastný a říká si, že celý zbytek života si bude pokládat otázku: "Proč zrovna já?!" Bude naštvaný na všechny okolo a utápět se v smutku.

· Člověk rezignující. Přijal, že je handicapovaný, smířil se se svým osudem, ale málo cvičí a už se nesnaží o něco usilovat.

· Člověk pozitivní a veselý, který se snaží ze života vyždímat všechno. Když už má pocit, že to nikam nevede dál, najde si jiný cesty, nebo se snaží udržet ve stavu v jakém je. Tudíž cvičí, vídá se s přáteli, neustále namáhá mozek.

Myslím, že každý člověk po příhodě/nehodě si tímhle prošel nebo stále prochází. Je to taková životní cesta. Součástí mé teorie je, že nás tam nahoře někdo ještě nechtěl - no, však víte kdo. Já jsem se velmi rychle dostala do poslední fáze, a to do fáze člověka pozitivního, za to vděčím především rodině, přátelům a povaze, kterou mám trochu i po dědovi, hlavně tu jeho tvrdohlavost, která mi pomáhá zabrat a jít si za svým.

Ale zpátky k mé teorii tří lidí. Nemyslete si, jsou i dny, kdy se vracím k člověku rezignovanému, nebo naštvanému. Prostě mi přijde, že nikam nesměruji, tělo bolí čím dál víc, i když poctivě cvičím, nebo mám problém najít práci, všechno mi trvá déle a občas si přijdu úplně sama samotinká... Ale! Tak to vůbec není, záleží na úhlů pohledu. Vždycky přijde nějaký nakopávač a ten mě vždycky vrátí do hry. Nevím, jak se to děje, ale pokaždé přijde. Někdy dřív, někdy si dává na čas, ale prostě přijde. Ať je to knížka, spánek nebo čas trávený s kamarády. Nejen tohle jsou moje nakopávače a právě o ně bych se s vámi chtěla podělit.

· ČTENÍ - Základní lidská vlastnost, bez které nejde žít ve společnosti. S určitým typem mrtvice zapomenete číst, psát a je problém, když se ani neumíte podepsat. A holt zase od začátku. Začínala jsem jako malá holčička se slabikářem, který mi do nemocnice přinesla mamka a společně jsme trénovaly. Když jsem uměla všechna písmena, nastoupila těžší četba - pohádky. Četla jsem z pohádkové knížky, co jsem měla jako dítě nejradši. Pamatuji si, že rodiče nám z ní četli před spaním. Zkrátka jsem si vzala oblíbenou knížku, na kterou jsem se těšila a tím pádem mi šlo čtení ještě líp.

Na čtení před spaním mám jednu vzpomínku z dětství. Taťka, když jsme vybraly se ségrou delší pohádku, rád přeskakoval stránky a doufal, že si toho nevšimneme, i když už nám ji četl poněkolikátý. My jsme si toho ale většinou všimly. Když jsem tyhle pohádky četla po mrtvici, občas jsem četla věci, které tam nebyly. Jednoduše jsem si vymýšlela, i když ne naschvál, nebo jsem přeskakovala, tím jsem si teda ulehčovala vědomě. Myslím, že je to asi dědičný. 😃

Pak po pohádkách přišly těžší a těžší texty. Je zajímavé, že když jsem četla potichu, věděla jsem, co se píše, naopak při čtení nahlas jsem moc nedokázala pochopit o čem se píše. No občas nevím i teď. 😃

Nakopávač: V současné době čtu například časopis Respekt, ve kterém jsou podle mě skvělé články a důležité informace. Zároveň je jeden z mála nezávislých médií. K tomu, abych chápala vše, by bylo potřeba mít pořádný přehled, což u řady věcí nemám. Ale právě tím, že jej čtu, se učím věci chápat, rozumět tématům, o kterých se v časopise píše, a rozumět souvislostem. To, že jsem se znova naučila číst, tedy neznamená jenom možnost vybrat si jídlo v restauraci, ale dozvídat se věci, který ovlivňují můj život.

· INSPIRACE - Mít představu, nějakého člověka, který vás něčím inspiruje a žene dál. U mě to byl kamarád, o kterém jsem už na začátku mého příběhu psala. Vyklubal se ještě větší kamarád, který Vyslechne a pomůže s čímkoliv. Hlavně mě dokáže pořádně namotivovat a zároveň si ze mě umí udělat srandu, která baví i mě.


Nakopávač: A že takový nikdo není kolem vás? Zkuste se podívat kolem sebe pořádně. Třeba zjistíte, že někdo z vašich kamarádů jel na kole z Prahy do Říma, může to být kámoška, která se rozhodla rozjet vlastní kavárnu, nebo i babička, která se vaří naprosto famózně. A možná taky zjistíte, že i vy jste inspirací, pro mnohé lidi tím, pro co žijete. Já jsem některým inspirací prý proto, jak se s tím svým handicapem vůbec neprdím. 

· HUDBA - Když jsem se zapomněla smát, plakat a radovat, hudba pro mě byla ten nejlepší lék a stále je. Vracela mi emoce i vzpomínky, ať už smutný nebo veselý. Jakmile to šlo, vytáhla mě ségra na fesťáky, který jsem si zamilovala. Fesťáky jsou o hudbě, ale i o milých a pozitivně naladěných lidech, ze kterýma se tam potkávám. Lidi, kteří mě berou mezi sebe a v tu chvíli, pro mě bylo vším, že někam patřím. A na to navazuje další bod...

· MEZI LIDI - Tohle mi přijde dost zásadní, neboť člověk si s handicapem přijde zbytečný a nejradši se uzavírá sám do sebe. Ale právě tady přichází ta chvíle. Ať je to ples, pártoška, společná dovolená se spoustou lidí nebo již zmíněný fesťáky, zkrátka dělejte cokoliv, co jste měli rádi. Nechte se vytáhnou kamarády ven a nebo se nebojte vyrazit sami (i tohle mám ozkoušený). Jděte a bavte se! 🥳

Nakopávač: Prvně jsem se bála chodit mezi cizí lidi, protože každý viděl na první pohled, že jsem po nějaký nehodě a nepřipadala jsem si jako člověk do společnosti. Ale to zjištění, že mně vlastně obdivují a fandí mi ukázalo, že se nemusím bát být mezi lidmi a ani poznávat nové. Být mezi lidmi je tuze fajn a naopak i pro ně je, myslím, fajn zjistit, že handicapovaný člověk je úplně stejně normální jako oni.

· UČENÍ SE - Učení matka moudrosti a po mrtvici obzvlášť. Ať už nastoupíte do školy, nebo luštíte křížovky, čtete knížky nebo posloucháte podcasty, trénujte mozek! Protože kdybyste to nedělali, tak je z vás úplný tytýd a může vás ovládat úplně kdokoliv. Zároveň mít vědomosti pomáhá zvýšit sebevědomí ... a taky možnost získat lepší pracovní uplatnění.

Nakopávač: A co mi škola dala? Já jsem se dozvěděla, že cena za 1 rohlik není stejný jako 2 rohlík za 5 let, aneb inflace. Potkala jsem zajímavé lidi, kteří mi nasadili brouka do hlavy a donutili mě přemýšlet nad různými věcmi. Třeba i posloucháním podcastů se učím víc o byznysu, oboru, ve kterém chci pracovat. Zkrátka chci dokázat, že i handicapovaný může být pro společnost platný, protože to, že nemáš ruku nebo jsi třeba na vozíčku neznamená, že jediné, co umíme je být handicapovaný.