Banát nejde popsat, Banát musíš zažít!

Na Vánoce 2015 jsem od ježíška jsem dostala letenku na Bali. Ježíšek byl štědrý, neboť letenku dostal i táta a ségra. Yes, yes, yes...a za měsíc letíme na tři týdny. První cesta mimo Evropu a k tomu jsme si vybrali tu nejlepší partu, která zná svět, jako svý boty. V naší partě byl Míša Olšiak, který má procestovaný svět křížem...

To, že si hledáme partnera/partnerku se nevyhýbá ani nám, handicapovaným. Tělo je pouze schránka a potřeba lásky je stejně důležitá jako u zdravého člověka. Dospěla jsem do bodu, kdy téměř všechny moje kamarádky jsou vdaný, mají mimča, nebo jsou zadaný a na setkávání už nemají moc času. Zkrátka přirozený proces. Jenže když zůstanete poslední, není...

Byl rok 2015 a jednu věc si pamatuji dobře - poprvé jsem byla na fesťáku na víc dní. Ségra mě totiž zeptala, jestli nechci jet s její partou do Třebíče na festival Zámostí. Já jsem samozřejmě souhlasila. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu, ale každá nabídka byla vítaná. Alespoň vypadnu z domu a já zažiju nový dobrodružství.

Dneska slavím osmé narozeniny a tím pádem je to už celý rok, co jsem si nadělila blog jako dárek. Jak to celé začalo? Proč zrovna blog? Jaká byla moje očekávání a jaká je realita? Co mi dělalo největší problém? Všechno vám prozradím v následujících řádcích.