Moje poprvé na Zámostí

Byl rok 2015 a jednu věc si pamatuji dobře - poprvé jsem byla na fesťáku na víc dní. Ségra mě totiž zeptala, jestli nechci jet s její partou do Třebíče na festival Zámostí. Já jsem samozřejmě souhlasila. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu, ale každá nabídka byla vítaná. Alespoň vypadnu z domu a já zažiju nový dobrodružství.

Pocit: Jupí, moje mladší ségra mě postiženou bere na fesťák.

Postižení: Já jsem to tak nebrala, nepřipouštěla jsem si, že jedna ruka je "mrtvá" a šoupu za sebou nohu. Prostě jsem se chovala, jako každý normální člověk a myslela jsem si, že lidé na první pohled nic nepoznají. Samozřejmě poznali, ale já jsem žila v mém předsvečení. 😃

Zámostí je menší fesťák v Třebíči u řeky pod hradbami a koná se vždycky první víkend v červnu. V ceně vstupenky je schovaná i třeba návštěva kina, galerie a vstup na kostelní věž. Můžete si zkusit paddleboard na řece, skejt v malým skejtparku a další věci. Když od festivalu půjdete do kopce, narazíte na krásně zrekonstruovaný zámek a zámeckou zahradou, která je přístupná. Naproti festivalu přes silnici je Židovská čtvrť, která je obarvená převážně na modro - barva Zámostí. V noci všude svítí světýlka a hrají pouliční kapely různého stylu od reggae až po jazz ... zkrátka tenhle víkend Třebíč žije Zámostím.

Jelikož jsem byla dosti spořivá v té době a pro korunu bych si nechala vrtat koleno, tak cenu vstupenky jsem velice, ale opravdu velice uvítala. Stála totiž jenom 250 Kč v přeprodeji.

Na moje první Zámostí jsme dojeli jako jedni z prvních účastníků Barčinou károu. Autem, který mělo už hodně za sebou, ale to, jak vypadalo, byla bomba. Vyzdobila si kapotu různýma ručně vyráběnýma kytičkama a vzadu byl nápis TRUTNOFF (taky festival). A to chceš jet v tomhle autě na fesťák! 

Přijeli jsme po poledni a byl hic jako prase. Já jsem měla přeházený termoregulátory v těle od mrvice. To je jako když zapnete topení na pětku a odjedete na dovolenou. Tedy když byl hic i ostatním, já jsem se vařila ve vlastním potu. Počasí se nám potvrdilo i další roky, pokud chcete udělat třeba svatbu, oslavu, tak první víkend v červnu v Třebíči - počasí, totiž máte jistý - prostě hic.

Začali jsme stavět stan a popravdě moc jich tam nebylo, myslím že bych je spočítala na prstech jedný ruky. Tohle se ale změnilo, poslední ročníky už stanový městečko praskalo ve švech. Hned u stanového městečka je párty stan, který hraje až do 5 hodin ráno a to prostě neusneš. Když dohrají a konečně usínáš, ani né za hodinu se probouzí "lidi" a pokřikují po sobě nahlas a né vždy jsou to slušný slova. To jediný mě na Zámostí štve. Ale říkala jsem si: "No co, spát můžeme, až budeme starý." 😃

Postupně jsem se seznámila s Kristy partou, která mě vzala mezi sebe. Pamatuji si jak jsem zapomněla něco v autě a šla jsem s dredatou Barčou. Po cestě jsem jí vyklopila můj příběh. Docela koukala, ale vzala to tak nějak přirozeně, žádný litování, to jsem přímo nesnášela. Zpětně si říkám, že na to, že mě znala asi jednu hodinu, docela nálož od neznámého člověka. Jenže já jsem to asi nevnímala. Měla jsem naučený příběh, který jsem jí odvyprávěla a byla jsem štatná, že jsem to řekla. 

Jelikož byl hic jako prase, furt, šli jsme se schovat do místního kina. Dokonce z nás stoupala pára jak jsme byli rozhicovaný. Nebo to možná bylo to víno. Dávali Divoký Historky, je to hodně černý humor a jak je to černý, tak to je moje. Večer jsem si toho moc neposlechla, protože jsme seděli v příjemným uskupení, s měsícem nad hlavou a konečně jsem alespoň trošku zchladla. Dávala se dýmka míru, popíjelo se a bylo to moc fajn!

Druhý den jsme vyrazili prozkoumávat město, vylezli jsme na kostelní věž, odkud byl krásný výhled a zkusili jsme paddleboard. Já jsem samozřejmě nemohla pádlovat, s jednou rukou to jde dost blbě, a tak jsem nasedla ke Kristě a jeli jsmeeee. 

Pak nás vzala Barča do restaurace, kde dostanete velký jídlo za levno a hlavně je to dobrý. V roce 2015 stál 700g těstovinový salát okolo 49 Kč. Chápete jenom 49 Kč!!! Hustý, pro mě jako spořílka to byl úplný ráj.

Večer nás čekala nejlepší kapela a to MIG 21 (Jestli to čteš Jirko, tak si bůh, diskobůh). Migáči jsou mou láskou od 15 let, už jsem na pár koncert byla, ale nikdy jsme nestáli v první řadě jako teď. Ale teď to byl pro mě nejlepší koncert ever. Pařili jsme, zpívali jsme jako šílený a to mám ráda! Odpoutat se od starostí běžného světa a prostě vypnout. Jedna zajímavost, zrovna hráli novou skladbu - Kalhotky Si Sundej. Barča hodila kalhotky na pódium a tím odstartovala era kalhotek, nebo alespoň byla jedna z prvních. Kdykoliv jsem byla na jejich koncertě, vždycky na tuhle písničku se házely kalhotky ve velkým. Dokonce jsem viděla i podprsenku, která přistála na pódiu. Znala jsem každou jejich písničku, ale s pusy to moc nešlo, tak jsem otevírala pusu, jako že zpívám a občas ze mě vyletělo nějaký slovo nahlas. Je to ale dobrý, páč jste na fesťáku a pomale neslyšíte vlastní slovo a já miluji zpívání, ale vůbec to neumím. Říkala jsem si, že po mrtvici se některý centra třeba zlepší, že už budu konečně aspoň trošku hezky zpívat tak, aby se to dalo poslouchat. Ale zpívání je v pravé části mozku, já jsem měla zasaženou levou. Hmm, smůla viď...ale zpívat nepřestanu! 

Teď nás čekala poslední krásná tečka - osvícená Židovská čtvrť, která byla nasvícena do modra, spoustu světýlek, šaty pověšené na stromě, které svítily, v každý menší hospůdce někdo hrál, bylo to jako ve snu.

Všichni tam byly hrozně milý a to se mi potvrdilo i na další festácích i s jinýma lidma. Nikdy nepotkáte nepříjemný lidi, fakt. Je tam neuvěřitelná pohoda - smích a radost tam jenom srší. A když to končí, domů si přivážíš zážitky, který v tobě rezonují celý rok. Myslím, že tohle Zámostí nebylo naposled.