4. výroční zpráva Holky s handicapem

Rok se s rokem sešel a já už slavím 4. narozeniny blogu a 11. narozeniny od mrtvice, juchů!🥳

Když se mi mrtvice stala, nikdo moc nevěděl, že se může stát i mladým lidem. Jenže v poslední době přibývá mladších pacientů a začíná se to čím dál víc řešit jako velké téma, třeba i v poslancké směnově. Je to teprve pár let, co začaly vznikat neziskové organizace na osvětu o prevenci a první pomoci u mrtvice nebo pro lidi po mrtvici. ⏰🧠❤️Já jsem se do osvěty zapojila před několika roky jako dobrovolník, ale přijde mi, že čím dýl se tomu věnuju, tím větší smysl mi moje aktivity dávají. Proto bych se chtěla věnovat osvětě o mrtvici postupně naplno, tedy i pracovně. …tak uvidíme, jestli se mi tohle přání splní. 😇

Za poslední rok jsem se posunula v několika směrech. První a asi nejdůležitější je, že se posouvám v afázii (nemožnost mluvit a psát). Lidé z mého okolí si říkají, že mluvím normálně, ale je to jenom tím, že se neustále snažím mluvit. Totiž já strašně ráda mluvím a když se mi můj projev nepovede, říkám si, že jsem jenom holka s handicapem.😀 Zkrátka mozek se stále učí, když mu dávám podněty. A jak už ode mě víte, afázii sice nelze vyléčit, ale lze ji alespoň zmírnit právě neustálým tréninkem.

A jako Holka s handicapem jsem udělala zase velký pokrok vpřed. K blogu a rozhovorům v médiích přibyly na blogu příběhy několika skvělých lidí, kterým mrtvice zasáhla do života. Velkým zážitkem pak pro mě byla reality show Lvice od Cesty za snem. Je toho tam ale víc, tak si to pojďme hezky projet měsíc po měsíci. A protože poslední výroční zpráva končila v lednu minulého roku, únor je ideálním začátkem.

V únoru mi přišla nečekaná a parádní zpráva. Pozvali si mě do DVTV. Skákala jsem tři metry vysoko! Pro mě je DVTV na novinářským stropu. Dělají podle mě skvělou a přínosnou práci. Trošku jsem se bála, jestli mi nebudou pokládat tak trochu nepříjemné otázky, ale nakonec to dopadlo jako nejlepší rozhovor, který jsem dělala. Schválně si to pusťte a posuďte sami. Zároveň jsem spustila platformu Herohero, kde za pravidelný příspěvek dostanou předplatitelé speciální obsah. Protože jsem ale bohužel nezvládala obsah navíc tvořit, tak jsem Herohero zatím opustila, ale snad se tam někdy v budoucnu vrátím.

V březnu jsem byla vybrána do Lvic od Cesty za snem. Lvice jsou reality show s handicapovanými ženami, který dokážou věci, na který by si každý zdravý člověk netroufl. A na blogu jsem se pochlubila, že mám kluka, jenom kdybyste to náhodou ještě nevěděli.😀 Když totiž máte viditelný handicap, což je moje napůl nefunkční ruka a noha, na kterou kulhám, tak je to sakra těžký. Kdysi jsem o tom dokonce napsala článek, který patří mezi moje nejčtenější, Láska a handicap, kde popisuji třeba i to, jak jsem si založila Tinder, seznamovací aplikaci a nestačila jsem se divit. Zažila jsem několik bizarních rande, co vám budu povídat.😀 Každopádně i podle tý čtenosti je vidět, jak důležitý téma to je.

V dubnu mě čekalo několik dalších rozhovorů. Ozvala se mi paní ze slovenského deníku SME, a vznikl moc hezký článek. S Klárou Homolovou, budoucí novinářkou, jsme natočili reportáž Dny prevence v Brně. 

V květnu odstartovaly Vaše příběhy tady na blogu. Chci dokázat, že mladí lidi dostávají mrtvici, nejsem to pouze já Holka s handicapem, ale je nás mnohem víc. A chci ukázat, jak pouhá znalost metody FAST a rychlé zavolání sanitky může zachránit život a zabránit následkům v podobě tělesného postižení, nebo dokonce úmrtí. No a na konci měsíce začalo čtyřdenní natáčení Lvic, o kterých jsem tady už mluvila.

Na celý léto jsem si dala pauzu od rozhovorů, ale jako holka s handicapem jsem rozhodně nezahálela. Vznikl článek Lvice - dojmy a pocity a začaly moje oblíbený fesťáky.

V červenci jste si mohli pustit první díl Lvic, kdo ještě neviděl, o hodně přišel. Ovšem já mám pro vás překvápko a to, že si to na jedno kliknutí můžete pustit zpětně. 🙂 

No a léto nemůže být ukončeno jinak, než festivalem Banát, na který všechny lákám od té doby, co tam jezdím. Tentokrát jsem vzala i mámu a ta říkala: "I kdybych měla jet příští rok sama, tak rozhodně pojedu!" Mimochodem, někteří vzali moje doporučení vážně a jeli na Banát. A co myslíte, že říkali? No, že letos jedou zase. A co ty, letos už pojedeš?😀

V září jsem udělala jeden rozhovor s CCN Prima news. Asi si ty rozhovory ani už nečtěte, což chápu.😀 Na druhou stranu, každý rozhovor je trošku jiný a taky se dostane k novým lidem, což beru v osvětě jako moc důležité. V září jsem taky odjela na Subterra Open Weekend v Doksech od Cesty za snem. Jak jsem už zmiňovala, stala jsem se Lvicí, ne na ten víkend, ale reprezezovala jsem to po celý rok. Zrovna jsem měla víkend volno a tak jsem jela reprezovat lvice.

Od října do prosince jsem měla velký zásah do ruky. Proběhla první operace, přehození svalů, transferů. O tom si můžete přečíst v jednom z nejčtenějších článku blogu za minulý rok 2023. Za ten úspěch článku jsem hodně ráda, protože operace mi zlepšila funkčnost pravé ruky, takže je to důležité pro mě, ale věřím, že i pro ostatní, protože mohou vidět, že se možnosti v lékařství neustále posouvají a mohou pomoct lidem, kteří řeší podobné problémy jako já.

V listopadu pokračovala operace palce. Jak to říct slušně…no, zkrátka to bolelo několik měsíců, tak moc, že jsem se nemohla zúčastnit Galavečeru od Cesty za snem. A světe div se, vyhrála jsem cenu Žena roku 2023. Jsem na to pyšná a hrdá, že to, co dělám, má smysl. Cena přijela až v prosinci, takže jsem si ji rovnou dala pod stromeček. 

No a je tady nový rok 2024 a to bych nebyla já, kdybych něco nového zase nevymyslela. 😀 Spustila jsem přednášky na školách. Na jejich podobě jsem pracovala několik měsíců. Říkala jsem si, že může být zajímavý znát můj příběh, ale lidé by měli znát hlavně jak rozpoznat mrtvici a jak správně reagovat. Měla jsem několik přednášek za tři následující měsíce a nechci se chválit, tak to nechám na kamarádovi, který absolvoval moji přednášku. 😀 Ještě dodám, že má ADHD a pořád hledá něco na mobilu. Tak ten mi řekl: "Teda Eli, normálně mě za celou dobu ani nenapadlo si vytáhnout mobil a fakt jsem dával pozor." A hodina a půl je dlouhá doba. 😀

Přednáška je dělaná pro střední školy, 8. a 9. třídu, ale taky pro veřejnost. Takže kdybyste někdo měl zájem, určitě napište, budu ráda. O čem je přednáška povídám ve videu na blogu, který si můžete pustit tady. 

Únor byl ve znamení článků Vaše příběhy. Tentokrát o Evě, která milovala svou práci tak moc, že pracovala až 15 hodin denně, jenže se to podepsalo na jejím zdraví. Právě stres a nedostatek spánku byly hlavními příčinami její mrtvice. Eva trpí silnou afázii, a kvůli tomu jí dělá velkou potíž se vyjádřit, potřebuje na to hodně času. Když píše, tak jsou z toho občas nesmysly. Je velmi obdivuhodné, jak se s následky mrtvice Eva popasovala a že se nevzdává!

Blížíme se do finálně, k minulým narozeninám jsem dostala vstup do Galerie Albertiny ve Vídni, jejíž návštěvu jsem si dost užila. Za týden na to jsem odjela na výlet se ségrou na Slovinsko do Lublaně, kukněte jak jsme se měly. 

V březnu jsem se zapojila do pro mě asi nejvetšího projektu, o kterým vám ještě nesmím říct, ale jak určitě tušíte, bude to něco o mrtvici. Pracujeme o sto šest a už se těším, až vám to budu moct říct! ⏰🧠❤️

Protože mrtvice tady byla a bude, ale svět nepotřebuje další kluky a holky s handicapem. Díky, že čtete moje články, sledujete moje aktivity a hlavně, že vám mrtvice není jedno.

Chtěla bych ségře Kristýně a mému příteli Tomovi poděkovat za společné chvíle strávené nad blogem. Díky, že vidíte Elu! Dále bych chtěla poděkovat lidem v ActFAST a Cesta za snem - díky, že můžu být vaší součástí a společně vytvářet věci, které mění svět k lepšímu. Pak je tu celá řada lidí, moje rodina, kamarádi a vy, všichni čtenáři, protože i vy jste součástí mého příběhu. Za to Vám patří velké díky!

Vaše Holka s handicapem 🌞