Od márnice k horám: Nezvyklé spaní a nezapomenutelná dobrodružství ve Slovinsku
7 dní, 1800 km, škoda fabia, spaní 3 dny v autě a 3 dny v kempu, spaní u márnice, zažila jsem nejhorší bouřku v mým životě, miluji krémeš, protože puding
Naše posádka se skládá:
Já, holka s handicapem - hlavní a jediný řidič.
Tom - prý nejlepší navigátor (dodnes nejsem úplně přesvědčená, ale budu dělat, že s ním souhlasím. 😁)
První věc, když sedám do auta a čeká mě dlouhá cesta, tak přemýšlím, jak být nejdéle čilá. Já jsem pila cool grepový, sladký pivo, a překvapivě to fungovalo. Je to neustálý přísun cukru v menším množství. Když jsem to pocucávala celý den, tak jsem byla čilá i na konci cesty, což je super. Možná vás napadá, vždyť miluje kávu, tak proč ne tu? Ano, já miluji kávu, ale ta nevydrží tak dlouho a káva z benzinek mi úplně nejede. Tak jen takový tip, pro ty co nemají v lásce energiťáky ani kafe. A teď už jdeme na článek.
1.den
Už jsem si zvykla, že první noc nebývá nic moc. To prostředí, pořád se budím, komáři… ale, že zastavíme na takovýmhle místě, jsem si opravdu nepředstavovala. Po celým dnu řízení jsme totiž zastavili hned vedle márnice. Bylo to jediný místo, kde jsme se mohli trošku schovat na noc. Na Slovinsku se moc nedá přespat v autě, nebo je to prostě zakázaný. Měli jsme aplikaci park4night, ale myslím, že to mají i policajti a objíždí přesně ta místa zaznačený v mapě 😀. A to nechceš v půlce noci být vzbuzena, zaplatíš pěknou pokutu a musíš opustit místo. To se opravdu stává. A hledej kemp uprostřed noci.
Každopádně tohle bylo místo kus před národním parkem a naštěstí nikdo nepřišel. Když jsme dojeli, začalo hrozně pršet a byl velký vítr, až stromy se skláněly do půlky. Bála jsem se, hodně. Do toho přijel nějaký jeep a za ním nějaký malý autíčko. V sobotu večer, v největším dešti, hned vedle márnice? Ty asi nešli na pokec. Bála jsem se ještě víc a v hlavě se mi točili myšlenky jako: co když jsou to nájemní vrazi nebo co když si vyměňují drogy? Po 10 minutách zase odjeli a nikdo nás nepřišel zmlátit, takže asi ty drogy. 😀
2.den
Noc jsme přežili ve zdraví, akorát jsme se hodně budili a Tomovi se zdálo o zombících. Jak jsem psala před chvílí, první noc.
Okolo 6:45 začali lidé přijíždět na mši. Kostel byl hned nad námi a to jste měli vidět, jak rychle jsme odjeli, aby nás nikdo nenapráskal. Ono spát v dodávce a v osobním autě je trošku jiný no, každý vás tam vidí.
Dnešní plán je Velká planina. Výšlap, který stojí za to. Může se to jít i od spoda, ale kvůli mé noze jsme vyjeli autem, jak nejvíc jsme mohli. Dojeli jsme na parkoviště, odkud to chodí i vitální babičky, takže dobrý. Když jsme došli nahoru, bylo to jak kdybych se vrátila do doby před mrtvicí. Ta neskutečná volnost, svoboda. Pocit, že jsem to zvládla a nádherný výhled přede mnou… Ach, hory. Tolik mi chybíte!
Velká planina je prostě jedno z nejkrásnější míst Slovinska a navíc jsou tam kravičky, který se nechají i pohladit. Jsou tam akorát dřevěné chýše, jinak zelená pláň. U některých stojí babička s dědečkem a prodávají mléko, sýr, štrůdl a kyšku. Hned jsme si koupili a teda moc dobrý!
Máme docela hodně času a tak přejíždíme k jezeru Bled, nejznámější a jedno z nejkrásnější jezer ve Slovinsku. Když jsme tam přijeli, nestačili jsme se divit. Představte si, že po silnici jezdí auta a půl metru na to je hlava na hlavě. Neuvěřitelný zácpy a zaparkovat bylo nemožný. Mimochodem chtěli 6 EUR za hodinu. Šílený! Nakonec jsme zaparkovali na okraji města. Dali jsme si výbornou zmrzlinu a chtěla jsem kafe, ale objednala jsem dvě. Mluvila jsem totiž zase anglicky. Moje "...ehh coffee" pochopila jako "...two coffee". Tak Tomík se musel obětovat. A mimochodem to se mi stalo ve více státech. Asi budu muset ukazovat, nebo nevím. 😀 Množství lidí nás natolik otrávilo, že jsme přejeli k dalšímu jezeru Bohinj, kde už jich bylo méně, a dokonce jsme se i vykoupali.
Spali jsme tentokrát už v kempu, který měl označení ⅖ hvězdiček (byl nejlevnější), ale když jsme dojeli, nestačili jsme se divit. Všude uklizeno, teplá sprcha, když jsme umývali nádobí, tak jsme se koukali na hory a jezero, který bylo nádherně čistý… Nevím teda, čím jsou výjimečný kempy, který mají ohodnocení 5/5? Asi tam nosí kalamáry zdarma a mají vytápění do stanů, aby lidem nebyla v noci zima.
3.den
Říká se, že třetí den je ponorka. Tak mi jsme ji neměli. Dneska je na plánu objíždění národního parku a po cestě jsme zastavili u jezera Jasná. Jelikož jsme vyrazili docela ráno, moc lidí tam nebylo - paráda. Nádherný místo, sluníčko svítilo a my jsme si dali výbornou kávu, protože když je dobrá káva, je dobrý i ten den. 😀 A taky byl. Jestli pojedete do Slovinska, Velkou planinu a jezero Jasná nesmíte vynechat.
Vstříc národnímu parku, konkrétně na sedlo Vršič, nejdelší průsmyk Slovinska. Vede tam jedna silnice, takže se nemáte kde se ztratit. Jeli jsme přes serpentiny, nahoru 26 otáček a 26 dolů, šílená cesta. Mimo to, že nemáš moc prostor na uhnutí, když jede proti tobě auto, tak do toho tam jezdí hodně cyklistů. Já jsem měla problém, nechápu cyklisty, co si to vyšlapali. Když jsme sjížděli dolů, byl to opět pěkný adrenalin, ale zvládli jsme to.
Další zastávka byl nejmohutnější vodopád na Slovinsku - Boka. Po cestě jsme se zastavovali a koukali na řeku Soču, která je snad nejprůhlednější, co jsem kdy viděla. Obecně tady ty řeky a jezera jsou až neuvěřitelně čisté. Podle řek poznáš, jestli si ještě na Slovinsku, či ne. 😀
Přes Slovinsko se má přehnat úplně šílená bouřka v noci, a tak jsme přejeli do Itálie, kde to má být o trošku lepší. Navíc Itálie je friendly ke karavanům, má vybudování místa na spaní a nic za to nechtějí. Zastavili jsme na nejkrásnějším místě v městě Cormors. Vyjeli jsme až nahoru na kopec, odkud bylo vidět celé město. Počasí se ale rychle změnilo a my jenom čekali, až přijde ten armagedon. Není kam se schovat. Přichází. Přichází. Už to vidíme. Byla to síla. Tahle zblízka z auta, ve kterém jsme spali. Tečka. Zhasla světla. Začaly padat kroupy, stromy se ohýbaly až k zemi a každou chvíli to vypadalo, že na nás nějaký strom spadne. Tuhle šílenou noc jsme přežili až na pár škrábanců na autě, který bylo šíleně zapařený. Mimochodem spadla největší kroupa v Evropě, na severu Itálie. Chtěli jsme ujet před bouřkou a kousek od nás spadne největší kroupa. Máme to ale štěstí!
Ráno jsme si přispali, až do doby, kdy se přehnal další menší armagedon. Rychle jsme přeházely všechny věci z předních sedadel do kufru a až přešel déšť, vydali jsme se na odpočinkový den. Cesta byla hodně zvláštní, všude popadaný stromy, větve, listí, kusy zahradního nábytku, spadlý značky...
Vydali jsme se do Udine, města v Itálii. Úkol najít místo na parkování byl splněn. Po stopách dobrého kafe jsme došli do kavárny Divino, kde jsme učinili 2 zásadní zjištění:
Mají tu fest levný a dobrý kafe
Mají tu fenomenální croissanty
Italské město nezklamalo. Úzké uličky, staré domy, dřevěné okenice, prostě typická architektura. Celý den byl takový odpočinkový, prošli jsme si město, dali jsme si výbornou pravou italskou focacciu, zastavili jsme se na skvělé zmrzlině, kterou jsme si vychutnávali na nějakém náměstíčku, který bylo typicky Italský. Už se pomalu blížil čas na odjezd a tak jsme zase přejeli na to stejný místo, jak včera. Tentokrát už jsme měli 3 kavarny vedle nás. Asi utíkali ze Slovinska. Večer jsme si rozdělali výborný frizzante a užívali si výhledu.
5.den
Bouřky pominuly, odjíždíme směr Izola na Slovinsku, kde je jediná pláž na koupání. Ještě ráno jsme četli v kavárně, že jednoho člověka bouřky zabily, do dvou lidí uhodil blesk, deset lidí bylo vážně zraněno a k tomu nespočet zničených aut. Po cestě jenom mlčíme a koukáme. My jsme věděli, že na Slovinsku bouřky řádily mnohem víc, ale tohle jsme nečekali.
Po cestě zastavujem v Kobaridu, město na hranicích Itálie a Slovinska. Tam se na chvíli zastavíme, koukneme se na kostici, na zříceninu a jdeme přes zakázanou cestu (velké nebezpečí zřízení) - jak jinak. 😀 Naštěstí se nám nic nestalo, ale měla jsem docela nahnáno. Proč jsme hlavně tady je, že tu mají ten nejlepší kefir Planika a krémeš, který jsem si zamilovala, protože puding. A já miluji puding hodně, hodně moc.
A teď vzhůru do Izoli, přímořského města s nádechem Itálie. Zjistili jsme, že týden u moře bychom nezvládli. Navíc tam byla oficiální pláž, na které bylo hodně lidí (zase) a nebo neupravená malá pláž, kde se nám nechtělo ležet celý den. Asi máme rádi více tu přírodu a spaní v autě, takový punk, než hotely, kde je hodně lidí a všechno ti přinenous až pod nos, jsme tak zhodnotili.
6.den
Další den jsme vyrazili do Piraně. Nádherný město, upravený malý uličky, nejezdí tam auta, takový Benátky. Ale jak by řekl Tom: "Je to ždímačka na peníze." Od parkování, přes vstupy na památky po blbý výhled na město. Každopádně to stojí za to!
Poslední večer jsme se šli projít do Izoli a zapluli jsme do rybářský restaurace, kde byli naprosto úžasní. Jídlo na jídelním lístku ne úplně platilo, protože co dneska rybáři vylovili, to podávali. Na doporučení jsme si dali okouna a ančovičky. Bylo to naprosto vynikající a i ta atmosféra byla něčím klidná a příjemná. Se zapadajícím sluncem jsme se vydali zpátky do kempu.
Čekal mě poslední velký přejezd zpátky domů, ale naštěstí jsem to zvládla, měla jsem totiž svůj cool grep z domu. 😀