Proč jsme založili Ze Stodoly?

Píše se rok 2016, jsem ve druháku na vejšce a doma máme velké téma. Jeden večer přišel táta domů a jen tak mimichodem nám řekl, že zvažuje založit lisovnu olejů. Moc vážně jsme to nebrali, protože takových velkých nápadů bylo a většinou z nich sešlo. Táta má bráchu Milana, který je majitelem Nominal (Nomina kaše, bezlepkové mouky, směsi na chleba, atd. určitě je znáte). Do jejich směsí i kaší používají lněnou vlákninu, které ale neměli od svých dodavatelů dost a tak s taťkou vymysleli, že by jim ji mohl začít vyrábět. Abych to vysvětlila - když lisujete lněné semínko, oddělíte olej a vlákninu. No a co s tím olejem? Tady začal vznikat nápad lisování vlastních olejů, nejen lněného. Když s tím přišel podruhý, potřetí a pořád to omílal dokola, začali jsme ho brát vážně. Tentokrát by ale zapojil celou rodinu, což jsem viděla jako příležitost konečně podnikat.

Už odmalička jsem chtěla být jako můj táta, který je soukromý zemědělec. Když jsem byla malá, vždycky jsem čekala, až přijedou zákazníci pro brambory. Až přijeli ihned jsem je odchytla a povídala, než přišel táta. Obvykle jsem dostala lízátko, nebo peníze na zmrzlinu. Babička jenom poznamenala: "Je to jasný obchoďák" asi měla pravdu. 😀

Zpátky do roku 2016. Studuji vejšku podnikatelku, ani po mrtvici mě můj sen nepřešel. :D Zkouším hledat brigádu, ale marně. Postupně zkouším úplně všechno. Poté, co mi řekli v jednom supermarketu, že jsem prý moc pomalá na rozdávání letáků (narážka na jednu ruku mě vážně dostala). Jak se můžu ucházet o práci, když mě nevezmou ani na blbý rozdávání letáků?! Vím, že hledání práce je docela oříšek, ale když jste ještě k tomu ZTP, tak je to sakra těžký. A právě proto jsem začala studovat vejšku, aby ze mě alespoň něco bylo. Sebrali část důchodu, protože podle úřadu budu mít lepší uplatnění, ale ve výsledku práce žádná.

Můj táta, je prostě nejlepší táta na světě. Viděl, že se tím hodně trápím a to jenom přispělo k tomu, abychom do toho po roce rozhodování, šli. Dalším důvodem bylo, že chtěl začít dělat vedle hospodaření na poli něco dalšího. Zemědělství je totiž čím dál tím víc rizikovější kvůli změně klimatu. Zbouráním starého hospodářského stavení, které již nebylo využitelné, byl plán zpečetěn. Stavěli jsme lisovnu, testovali různé lisy, zjišťovali informace o olejích, přemýšleli, jak budou vypadat lahvičky a jak se budeme jmenovat. Najít název, který by nás vystihoval, nebylo jen tak. Dlouho jsme si lámali hlavu, ale nakonec jsme na to přišli. Díky našim kamarádům jsme došli k názvu Ze Stodoly. V roce 2018 jsme odstartovali výrobu olejů, lisovaných za studena a to konkrétně lněného, makového a řepkového. Ze začátku jsme všichni dělali, co bylo potřeba, ale postupem času jsme si našli každý své místo. 

👨‍🌾 Táta v lisovně má na starosti to nejdůležitější - tedy lisování oleje. Nejlíp z nás ví, jak mají oleje správně chutnat a do lahvičky nestočí žádný, který se mu nezdá dostatečně dobrý.

Maruška, nevlastní máma, ve firmě dělá, co je zrovna potřeba. Plní lahvičky, skládá dárkové krabičky a hlavně - udržuje naši lisovnu, abychom v ní měli krásně čisto.

Ségra Kristýna, se ještě při škole vrhla na sociální sítě - takový náš copík. Teď už předala práci o sociální sítě dál, protože začala pracovat v divadle, což je zase její sen. Ale stále dohlíží nad tím, co se o nás píše, ve kterém bistru naše oleje ochutnáte a tvoří nový web.

A co dělám já? Já to všechno řídím. 😀 Ne, teď vážně. Jenom se mi splnil sen o vlastním podnikání. Jelikož jsme malá firma, musím být téměř u všeho. Ať už plnění lahviček, pomáhání ve výrobě při lisování, starám se o marketing, e-shop a podporu prodeje. Nejvíc mě baví, že každý den je jiný, není jednotvárný.

POUČENÍ: I přes různé handicapy je důležité věřit, že mohu dělat to, po čem toužím. I když třeba v nějaké jiné podobě, než jsem si původně představovala.

Tento článek je věnován všem handicapovaným, kteří čekají na svou vysněnou pracovní šanci.

♥︎