Moje otužování
Říká se, že lidi po mrtvici a se srdečním problémem by se neměli otužovat - což jsem přesně já. To jsem však zjistila po 2 letech otužování a naopak mi otužování fyzicky i mentálně pomáhá. Občas je fajn neřídit se radami ostatních a dělat to, co si tělo žádá! 🥶
Na tuhle myšlenku, napsat o otužování článek, mě přivedla moje kamarádka Klárka. Nedávno mi zavolala a jestli bych jí neporadila pár tipů, jak začít. Viděla moje příspěvky na sociální sítích a tak si řekla, že také vystoupí ze své komfortni zony. Byla jsem potěšená, něco jsem jí řekla, jak má správně začít, ale pro jistotu jsem to ještě sepsala.
Nebudu vám popisovat, jak se správně otužovat. Nejsem na to vyškolená, ani nevím jestli to dělám správně a na internetu je toho opravdu spousta. Ale sepsala jsem tipy, který pomáhají mně a hlavně, jak se to nemá dělat.
Řeknu vám příhodu, jak určitě nezačínat. První moje otužování bylo na začátku března 2019. Byla jsem na tři měsíce ve Francii dobrovolničit a jeden víkend jsme jely na výlet s kamarádkou Titi. Titi viděla v televizi pořad o ledovém muži Wim Hofovi, který učí ostatní, jak se správně otužovat a prý to dokáže každý, pokud bude chtít. Tak jsme si řekly, že to zkusíme a vyhlídly jsme si horské jezero. Ten den foukal vítr a lidé chodili v zimních bundách, ideální podmínky! :D Byly jsme dosti nahajpovaný, ale to bylo tak vše. Vůbec jsme netušily, co otužování obnáší. Takže jsme se prostě svlékly a skočily. Šok! Nemohla jsem se nadechnout, na zem jsem nedosáhla, byla jsem dva metry od mola a ještě ke všemu tam byly velké vlny. Nevím jak, ale nakonec jsem to zvládla - nezahynout! Když jsme vylezly z vody, propukla obrovská eforie. "We did it! We did it! Yes, yes, yes..." Pokřikovaly jsme. A vůbec jsme si neuvědomovaly, že to mohl být náš poslední skok. Lidé dostávají křeče a prostě utonou. V tu chvíli při nás stáli všichni andělíčci, nebo nevím. Ale od té doby mě to nějak chytlo a otužuji se dodnes. Pomáhá mi to hlavně fyzicky. Občas trpím bolestí všeho možného a když už nepomůže ani cvičení, ledová sprcha to zachrání. A částečně je to pro mě výzva a ty mám samozřejmě ráda.
Moje otužování se skládá ze čtyř bodů:
přijetí
cvičení před
otužování
cvičení po
PŘIJETÍ
Přijetí, že se dneska budu otužovat pro mě znamená snad největší krok, když se totiž necítím na ledovou sprchu, tak to nepomine, ani když si ji dám. Už se mi nechtělo mockrát a mockrát to dopadlo špatně - byla mi zima celý den. Otužování je především v hlavě, proto když cítíte někde hluboko v hlavě, že to není dobrý nápad, neotužute se. Podle mě je to i o určitým přijetí sama sebe a když se vám nechce, tak to nedělejte. Já třeba nechodím do fitka. A rozhodně nebudu začínat, jenom proto, že tam chodí spousta lidí.
CVIČENÍ PŘED
Kliky, dřepy, běh nebo tanec, ten dělám já - pustím si nějakou párty písničku a tancuji jako v sobotu ve tři ráno na nejlepší kapelu ever, pořádně to ohulím a tancuji jako kdyby to bylo poslední zatancování...zkrátka dělám něco, abych si rozproudila krev a bylo mi teplo.
OTUŽOVÁNÍ
Začala jsem tím, že jsem střídala teplou a studenou sprchu. Potom jenom studenou, otočila jsem ten kohoutek, co to šlo. Prvně jsem zkusila půl minuty, minutu, dvě, až jsem dosáhla na tři minuty. Říká se, že v tu chvíli jste připraveni jít do zimního rybníka. A tak jsem šla. První zimní rybník nedopadl moc dobře. Když jsem vylízala, nemohla jsem se dostat na břeh přes různý kameny a až jsem vylezla, myslela jsem, že mi uříznou nohy, jak moc byly zmrzlý. Ještěže tam byla ségra, jinak nevím, co bych dělala. Pomohla mi vylézt z rybníka a obléct se, protože ani to jsem nebyla schopná udělat, jak jsem byla zmrzlá. A to si zapamatujte, když to jde do rybníka, nemusí to jít zpátky. 😀
První letošní rybník jsem šla sama, protože máma by se zbláznila, co mě to zase popadlo, táta na to neměl čas a ségra nebyla doma. Takže jsem vyrazila tentokrát sama. Když jsem doma ukázala fotky v rybníce, nejdřív jsem dostala sprdáka, jak jsem mohla jít sama a pak táta dodal: "Já jsem nevěděl, že to zase opravdu uděláš." 😀 Ale proč to píšu a sypu si popel na hlavu? Můžete dostat křeč, zůstanete v rybníce déle, než byste chtěli. To všechno vím, ale ta moje tvrdohlavost. Hlavně nedělejte tu stejnou chybu a vezměte si s sebou vždycky nějakýho parťáka.
Jelikož mám pořád zmrzlé nohy i ruce (blbé prokrvení) i přes den, letos jsem si pořídila neoprenové ponožky a to vám je bomba! S nima vydržím mnohem déle ve vodě, aniž by mi pak byla taková zima. Říká se, že to není ono - tělo je zmatený, ale mně to funguje a to mi připomíná, co jsem psala na začátku. Lidé po mrtvici by se neměli otužovat, stejně tak je to s ponožkama.
ČAS
Stopky mi nikdy nepřirostly k srdci, ale pokaždé si pouštím písničku - různě dlouhou, podle toho, jak chci být ve sprše dlouho. A nezoufej, když nevydržíš až do konce. Mně už se to stalo tolikrát, že jsem vylezla ze sprchy dřív, zkrátka dneska není správný den. (Většinou, když jsem odflákla ty dva kroky předtím.)
Ale přece jenom si to občas změřte, postupem času uvidíte, jak se zlepšujete. 😇
CVIČENÍ PO
Vylezu a je mi teplo, ať jsem doma, ve sprše nebo v rybníce, jen to má jedno ale. To teplo za chvíli zmizí a když se nezahřeju dostatečně, je mi kosa celý den. A teď přichází to, na co jsem dlouho nemohla přijít. Zkoušela jsem typický postoj Wim Hofa, ale mě to prostě nepomáhalo. Byla jsem z toho trošku zoufalá a vyprdla jsem se na to. A až letos jsem byla na kurzu otužování a tam mi došlo, že se můžu zahřát i jinak. A tak dělám, co mě nejvíc baví. Tancuji, jako před otužováním a funguje to! Občas hledáme složitosti, přitom je to tak jednoduchý.
Neotužuj se jenom proto, že to dělá každý. Musíš k tomu dojít ve své hlavě, jinak se budeš jenom trápit. A pokud si k tomu došel a chceš vystoupit ze své komfortní zóny, tak jsi podle mě na nejlepší cestě jak začít.