(Nejen) o levitování v Klimkovicích
Hned za pár dní jsem odjela do Klimkovic, tentokrát jsem si to hradila sama, respektive taťka. Právě jsem začala brát invalidní důchod, po roce, jinak jeden rok je na uzdravení, vyléčení a když se neuzdravíš, pak až dostaneš důchod. Jelikož jsem ještě rok nepracovala, dostávám tu nejnižší možnou částku. Pobyt v Klimkovicích je drahý jako čert a pojišťovna to nechce hradit, asi že to vážně pomáhá. A pomáhá říkám bez legrace. Mít přístroje a člověka, který cvičení rozumí, na delší dobu, tím myslím několik měsíců až rok, dnes jsem téměř zdravá. Pro představu já jsem byla v Klimkovicích 3 týdny a platila jsem cca. 86 000,- v té době.
Dostala jsem mladého, hezkého a bohužel zadaného fyzioterapeuta Martina. 😃 Hezky se s ním povídalo, ale teda dával mně pořádně do těla, alespoň to píšu v deníčku a hrozně si cvičení s ním vychvaluji. Svědčí o tom i to, že jsem usínala v devět a někdy ještě dřív.
Hlavní cvičení probíhalo v kleci. Fotky jsou asi lepší než popis a naštěstí pár fotek mám.
Občas jsem i levitovala. Náročný ten sport, řeknu vám. Posilovala jsem břicho, zadek, ruce, ale bohužel samý vnitřní svaly, tím pádem že by se to podepsalo na mě vizuálně se úplně nedá říct. 😃
Když mě nastrojil do postroje a správně utáhl každý bod, což chvilku zabralo, šla jsem úplně, jako zdravý člověk. Ten pocit štěstí nikdy nezapomenu!
Cvičení probíhalo tři hodiny v kuse, což bylo pro mě nepředstavitelné. V nemocnici na vás mají půl hodiny s tím, že se musíte vysvléct, říct, co vás trápí, rozcvičit...a mají na samotné cvičení deset minut. Někdo by s tím měl něco dělat... V lázních a v některých zařízení mají jednu hodinu, což mi přijde fajn. Ale tři hodiny, panečku! To se potrápíme...
V Klimkovicích jsem chodila na biofeedback, což znám už s Kladrub. Posadí vás do křesla, před vámi je obrazovka. Nalepí vám na hlavu čidla a hrajete počítačovou hru, akorát ji ovládáte pouze myslí. Hustý, že? Další procedurou byl psycholog, bohužel naznal, že jsem tak v pořádku a pozitivně naladěná, že už k němu nemám chodit. Achjo, a já jsem se tolik těšila.
Jelikož jsem si pobyt platila, mohla jsem si vybrat čas, kdy budu chodit na snídani. Vyzkoušela jsem všechny možnosti. Z mého deníčku: "6:45 - poprvé a na posled, v 8:00 je lepší - pečivo, v 8:00 to líp stíhám..." Jasný, tak kvůli pečivu, a vůbec to není kvůli vstávání. Pozn. Ty snídaně byly stejný. 😃 Hrozně mi chybělo DOBRÝ kafe. Závislost se zase obnovila, zároveň jsem tak šetřivá, že si kupuji pouze kafe z automatu. A to fakt nechceš pít.
Můj volný čas jsem netrávila jenom počítáním příkladů na přijímačky (o tom zase příště). Stal se ze mě závislák na TV, každý večer jsme se s mojí spolubydlící koukali na Vinaře nebo Svatby v Benátkách. Ale tím to nekončilo, chodila jsem do lázeňského kina, a hlavně pán u vstupu mě pouštěl zadarmo, a to i vícekrát. No nevyužijte to. 😃 Co jsem viděla a doporučuji: 10 pravidel jak sbalit holku, Dědictví, aneb Kurva se neříká (hraje tam můj kamarád Míra, tak proto 😃), Muži v naději, Hvězdy nám nepřáli, Grace, kněžna Monacká.
Nesměly chybět ani moje milovaný procházky. Jela jsem do Klimkovic na konci září, takže jsem si užila pravý podzim. Jelikož jsem zvládla vylézt (skoro) na Velký Kriváň a Jánošíkovi díry, chození by neměl být problém. Ale on byl. Zjišťuji, že po pár kilometrech mě začne bolet kyčel a bok, jak zdravá noha uhýbá nemocné a bolí to ještě druhý den. Bohužel, tenhle problém řeším dodnes, ale pořád si říkám, jednou na to vyzraju...asi až budu mrtvá. 😅 To byl hodně černý humor, kroť se Eldo.
Zápisy s deníku: "15.10. Takový normální den. Akorát jsem šla na procházku a vyklubala se 7km...(ok..,došla jsem Dolní Lohty, ale myslela jsem si, že to bude nějaký okruh...ale nebyl, tak jsem šla zpátky) A ani na večeru jsem něsla. Vykoupala jsem se a šla jsem se koukat na film :)"
Občas přemýšlím, docela často, co se životem a občas si dělám poznámky i do deníku.
"Hrát na klavír" - jedna ruka funguje, tak proč ne.
"Do domova důchodců" - asi pomáhat, nebo pracovat. Často jsem bydlela s důchodcema na pokoji a zjistila jsem, že jsou docela zábavný a mám si s nima co říct.
"Kroužek pro handikepovany" - chtěla jsem ho založit, protože mi něco takovýho chybělo.
"Není štěstím udělat se šťasny, ale udělat někoho šťastným"