JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI DENÍK

Na Vánoce jsem dostala propustku z Kladrub a odjela na pár dní domů. Každoročně se na Štědrý den po půlnoční mši scházíme s kamarády z Kaťáku. Abychom si setkání udělali ještě hezčí, už v listopadu si každý vylosujeme jednoho z party a tomu vyrobíme tajně origoš dárek. Každý rok jsme překvapeni, jak vtipný a krásný dárky mohou být. Tenhle rok jsem si nevylosovala žádného kamaráda, protože jsem nevěděla, jestli tam vůbec půjdu. Nakonec jsem byla zpátky doma, a tak jsem se šla alespoň podívat a pozdravit. Při rozdávání dárků jsem taky jeden dostala. Vůbec jsem to nečekala. Rozbalila jsem papír a byl v něm diář od Lucky. Prý abych mohla zapisovat zážitky a dát jim to později přečíst. To se nedalo odmítnout a slíbila jsem si, že budu každý den v lázních psát. Psaní v téhle době mi ještě moc nešlo, protože jsem se přeučovala na leváka. Nešlo jenom o to, že jsem začínala pomalu zase psát, ale i mozek se restartoval. Měla jsem myšlení malého dítěte, v lázních spíš už puberťáka. Takže psát každý den, byl pro mě boj. Tři věty a po půl hodině konec.

Když jsem deník dostala, tak v něm byly předepsaný stránky. První stránka začínala "Den první," druhá stránka "Den druhý" a tak dále. Bylo by hezký, kdybych napsala stránku každý den. Ve skutečnosti mám v prvním dni zápisky ze 4 dní, do druhého dne jsem nacpala skoro celý týden! Postupně jsem se ale začala zlepšovat, a po třech letech jsem napsala dokonce celou stránku. Dobře já! Avé Ela, avé já!

Vždy, když bylo odpoledne, čas na psaní, hledala jsem různé záminky abych nemusela psát. Určitě to každý zná, když se učíte na těžkou zkoušku a uklidíte celý barák, jen se leskne. Pro mě to se začátku byl celkem porod. Jelikož jsem ale tvrdohlavá, pár vět jsem napsala téměř každý den. Moje věty byly se začátku opravdu prosté. Často se tam opakuje slovíčko "BYLO". Bylo hezky, byl oběd, byla legrace, bylo...a zase znovu bylo hezky.

Je hezký pozorovat, jak jsem psala třeba v roce 2014 a pak 2015. 

No a zpětně mi to nedává jenom vzpomínky, ale jako kdybych cestovala časem, a tak si můžu porovnat, jak jsem psala, a hlavně přemýšlela tenkrát a teď. Je to kus mě. A hlavně, jak řekl jeden pacoš: "Udržuj kroniku svých velkých vítězství! Bude se ti hodit v těžších časech." A měl pravdu.

PERLY Z DENÍKU

Kladruby
Večer jsme šli do kina - sama.

Dopoledne bylo ospalý - asi protože nebyla voda. Odpoledne už byla.

Dneska přijel tatka s Maružko.

6.1.2014 - Dnes sem potkala Martina Zacha - muž roku 2009. Teda zrejmě.

8.1.2014 - Fakt je to on.

27.1. - Večer prví hádka s Márou = (lehka hádka)

28.1. - S Márkou je to na jedničku.

Bylo nadhejně

17.2. - Rozlučka s Mončou. Fajn holkam.

2.3. - Je neděla a vyrazili sme do Kouřimi

Darkov

...Dneska po krátkým šlovíku...

Po procedurách jsem šla do Polska a pak sem šli na pivo.

tak že nesympoš

POUČENÍ: Nedostala jsem jenom prázdný deník, ale každý z kamarádů mi napsal nějaký vzkaz a později jsem jej používala i pro vzkazy od kamarádů z lázních. Když mi není hej, otevřu si deník a připomenu si krásný chvíle. A hlavně, důležitý lidi, který mi vkročili do života, i když třeba jen na chvíli.