Holka krev a mlíko

19.01.2021

Bylo léto a já jsem nastoupila na brigádu v Lednici, kde jsem prodávala lístky na Písečný svět. Chtěla jsem se po dvou letech v lázních začít vracet zpátky do běžnýho života. Sloužila jsem dvanáctky, ale docela mi to utíkalo. Jen neustálé opakování tří informací, na které se návštěvníci ptali, je leda tak na zblbnutí. Proto mě můj šéf Míša po týdnu plánoval vzít do sklípku ještě s dalšími jeho kamarády, který jsem předtím neznala. Na kluky jsem se těšila, Míša je super, tak určitě budou fajn i ti (snad mladí) kluci.

Každý den jsem do práce jezdila na kole a vždycky ráno jsem si nakoupila jídlo. V den, kdy jsme měli jít do sklípku, jsem dostala chuť na mlíko, to já mám moc ráda. Tak jsem si je koupila, dala do tašky na rameno spolu s ostatníma věcma a jela...

Svištím si to z kopečka dolů a najednou vidím, jak mi taška sjíždí s ramene, nestíhám nic udělat, zasekne se v kole, udělám salto a najednou se koukám na oblohu. Brečím. Nikdo není okolo aby mi pomohl. Po chvilce si říkám, proč vlastně brečím, dyť mě nic nebolí. Asi šok. Po těle cítím vlhko. Mlíko?! Mlíko všude okolo a hlavně pode mnou. Vylilo se mi mlíko za 34 Kč! (Tenkrát jsem měla hodně šetřivý období, doslova na mě sedělo, že bych si pro korunu nechala koleno vrtat) a do toho mi začne kapat krev z obličeje. Napadá mě, takhle vypadá holka krev a mlíko! Došla jsem k sochám vystřídat nočního hlídače Čendu. Ten se lekne a ihned chce volat Míšovi, aby mě odvezl do nemocnice. Já na to říkám, že je to dobrý, akorát potřebuji chvilku, aby se dala do kupy. Když se uvidím v zrcátku, leknu se taky. Mám do půlky zakrvácený obličej. Postupně si ho otírám, mám nějaké odřeniny a rozraženou bradu, kterou spravily čtyři stehy, a zadřenej písek pod nosem. I když jsem nechtěla jet do nemocnice, byla jsem nakonec ráda. Jdu zpátky do práce a odsloužím směnu. Obličej postupně natéká a odřeniny tmavnou. Vypadám jak Hilter s knírkem pod nosem. Je to hodně vidět, musím říkat návštěvníkům, že knírek nemám od přírody, ale je to jen odřenina. A aby toho nebylo málo, dneska je ta akce.

Tak jsem se jim chtěla líbit a přitom to dopadlo takhle. Kluci se smáli, když jsem jim vyprávěla, jak se mi nehoda stala, a začali mi říkat jeseterku. No, pořád lepší, než Hitler. Začali jsme ochunávat moc dobrý vína a říkali jsme tomu neřízená degustace. Kluci byli vtipný, co slovo, to perla. Pro mě to byla zkouška ohněm, pusa oteklá a sebemenší úsměv bolel. Jenže bez smíchu to nešlo. Ráno bylo ve znamení kocoviny, ale stálo to za to!

Poz. Druhý den mě Míša odvez na směnu a protože jsme nestíhali, uvařil kafe do hrnku a vzali jsme si to do auta. Od té doby jezdím v autě s kafem v keramickým hrnku.