Blog holka s handicapem popisuji příběh o tom, jak to všechno začalo a hlavně co bylo po tom. Zatím jsem vám vyprávěla, jak jsem dostala mrtvici a co se dělo roky po ní. Bude ještě chvilku trvat, než se dostanu až do současnosti. Přece jen, je to už víc než 7 let! Proto jsem vytvořila záložku, na které vás budu informovat, co se děje právě teď. Tedy do čeho jsem se pustila, co jsem si umanula, na čem pracuji a občas nějaké vtipné příhody.

Kolečkové brusle a moje příhody...❤️
Jsem tak pomalá, že i běžci mě předbíhaly. Několikrát jsem spadla a většinou z kopce, protože neumím brzdit. Zadek mě bolí fest a už se tvoří modřiny na těle. 🙈 A proč se to děje právě mně? Je to proto, že handicapovaná noha není tak silná jako zdravá noha a chodilo moc nemůžu ovládat. Tudíž nemůžu správně dotáhnout nohu. To se však dá zlepšit tréninkem. Do jaké míry nevím, ale já věřím, že žádný běžec, už mě nepředběhne! 🙏🏻😀 #koleckovebrusle#holkashandicapem #padam #vstavam#motivace #pomrtvici #cyklostezka#nebezpecna #modriny #brusle#radost #handicapgirl #czechgirl

živá ...
protože jsem přežila,
protože jsem živá povahou,
a protože TA ruka není mrtvá.
📷 @duhovka.ink 🖤
#tatoo #handicapgirl#srdcovazalezitost #ziva #pribeh#story #mrtvice #stroke #loveyourself

Můj táta je zemědělec a tedy jsem holka ze statku. 🚜 Začaly jarní práce, tudíž sbírání kamení je už každoroční rutina, ale vždycky se na to těšíme a soutěžíme, kdo bude řídit traktor a kdo bude sbírat. 👨🏻‍🌾👩🏼‍🌾👨🏼‍🌾 Tentokrat to bylo jasný!

#bleskprozeny #magazin #mujpribeh #handicap #zivotnipribeh #zivotshandicapem #holkashandicapem #mrtvice #zemedelec #sbiranikamenu #příroda #traktor #holkazestatku

St. Ida Mpanga Secondary School🇹🇿, škola v Tanzanii v Mpanze, kde aktuálně pomáháme.f Stavíme novou budovu - dílnu (z příspěvků spolku Ifakara) odpoledne máme vyčleněné na anglické workshopy se studenty. A máme se přímo mzury ("krásně")!♥️

Ze života Afrických středoškoláků: 👨🏾‍🏫👩🏾‍🏫

Studenti vstávají v 4:45 každý den a disciplína je jejich chléb. Od 5:00 totiž začíná ranní studium. V 7:00 následuje ranní mše a nástup, kde se zpívá Tanzánská hymna. Poté se studenti rozejdou do tříd a na snídani se potkají až v 10:30, po standardní výuce jsou součástí rozvrhu různé kluby, práce, debatní kroužky, sport...Večer sednou k učení a v 22:15 je večerka. O víkendu musí kluci jít na farmu, kde si pěstují jídlo pro školu a holky dělají, co je potřeba. Jediná neděle je volná a většinou využívají jako den odpočinku.

Většinou se skládají celé rodiny, aby mohlo dítě vystudovat a mohlo pak zajistit lepší budoustnost jemu i své rodině. V Africe není běžné, že dítě může studovat bezplatně, tak jako u nás.

Za to, že je jim vůbec umožněno studovat jsou neuvěřitelně vděční a tím přistupují i k výuce. Jak nám sami řekli, mezi jejich záliby patří právě učení. 🙂

Jestli chcete vědět víc, mrkete se na stánku školy. ➡️

https://m.facebook.com/St-Ida-Mpanga-Secondary-school-484866348579518/

Jestli chcete taky pomoci, pak se koukněte na stránky spolku Ifakara. ➡️www.ifakara.cz

A pokud chcete jenom poslat nějaký peníz na podporu studentů, pak tady je číslo účtu 2201297452/2010 (i 1 Kč pomáhá) 🙏🏻♥️

Zdravim a mávám z Afriky. 🤗


Mzungu ("bílý") v Tanzánii

Příjezd do Dar es Salamu nad ránem, dohady s celníky na letišti, postel a příprava na cestu do Mpangy. TukTuk a CocoBeach a pak už cesta vlakem, kdy spoždění neznamená několik minut, ale rovnou několik hodin, cesta, kdy si můžeš dát cigaretu na konci vlaku a odklepávat si z vyskleneho okýnka. Mažeme se 50+, ale stejně jsme jako selátka. A pomalu se učíme, že čas v Africe plyne jinak. 


Jedeme do Afriky, jedeme Tanzánie

Jedu s patričkou lidí do vesničky Mpangy v Tanzánii. Jenda (farář a náš první táborový náščelník) tam začal jezdit před osmi lety za svým přítelem Dotem, místním farářem. Vždycky s sebou vzal partu lidí a za ta léta už jim přivezli traktory, postavili střechu na škole a pomohli se spoustou dalších věcí. Není to dlouho, co jsem dostala nabídku zúčastnit se letošní výpravy, která se koná 27.1. - 18.2.2021. I přes všechny složitosti, co teď s cestováním jsou, jsem se rozhodla, že pojedu.

16. ledna - první schůzka africké výpravy

Začali jsme výborným obědem od Léni. Asi ji už fakt přihlásíme do Master Šéfa! Naše složení je následující: Baba ("otec" ve svahilštině) Jan, Tom, Marťa, Léňa, Vojta a Petr, kterého zná jenom Vojta, a Ela, tedy já. Skoro všichni se známe už dlouhá léta a o srandu není nouze, hlavně ze mě. Ale já vám to jednou vrátím. 😃

Odvalili jsme se na gauč, aby nám dobře strávilo a začalo promítání. Zkušený cestovatel Baba Jan povídal. Začali jsme tím, co si máme sbalit do kufru. Každý máme příruční zavazadlo osmi kilo na všechny osobní věci. Pak máme každý kufr okolo třiceti kilo a tam povezeme pouze železo - nářadí na opravy a součástky. Přílet budeme mít navečer do Dar es Salaam, kde se ubytujeme. Druhý den půjdeme na vlak v jednu odpoledne, je možné, že přijede ve čtyři, nebo taky ten den vůbec. Tady čas běží prostě jinak. Dva dny pojedeme do našeho cíle, vesničky Mpangy, kde budeme bydlet na faře u Dota. V plánu je zprovoznit nepojízdná auta, to si vezme na starosti Petr Bezstarosti, který opravuje veterány. Kluci budou stavět dílnu a další opravy. A my holky budeme společně s místními ženami vařit, s dětmi ve škole budeme mít English Club a pomáhat s čím bude potřeba. Poslední tři dny výpravy strávíme zaslouženým odpočinkem na Zanzibaru, prý je to ráj na zemi.

Domluva se protáhla až do večera, a protože se nikomu ještě nechtělo domů, řekli jsme si, že si pustíme film. Trvalo nám skoro tři hodiny, než jsme to zprovoznili. Nejdřív jsme neměli noťas se správnou zdířkou na wga kabel, protože Baba Jan s tím svým odešel a Léňa nemá nabíječku. Po hodině noťas sehnán, s promítačkou ale nereaguje. Už jsme byli zoufalí, blížila se devátá hodina, a to se nesmí už vy-víte-co. Takže tady asi zase spím, říkala jsem si. Po dvou a půl hodinách marného snažení Léňu napadlo, že se koukne do postele, jestli tam přeci jenom nejsou ty nabíječky. Léňa přichází ne s jednou nabíječkou, ale se dvěma. Výbuch smíchu a radost, že teď to už musí fungovat. Najíždíme na nexflix - error. Zkoušíme HGO - taky nic. Uloz.to - nelze se přihlásit. Atmosféra houstne, střídáme se u toho všichni. Opravdu všichni, i ti, co počítačům vůbec nerozumí. Dneska ten film prostě musíme pustit, vždyť to je už o hrdosti! A pak, nějakým zázrakem se nám podařilo spustit film - Krvavé diamaty. Ufuf, povedlo se.

Skvělý film, ale drsný, s Leonardem Dicapriem, který v nás bude doznívat ještě dlouho. To fakt chceš vidět, když jedeš za týden do Afriky.

21. ledna

Máme taky první komplikaci. Jenda byl na testu a je pozitivní, takže přicházíme o vůdce naší výpravy. Hned druhý den jdeme s holkama na testy, protože jsme s ním byli v kontaktu.

Negativní, uff. V pondělí nás čeká ještě jeden test, kterým se budeme prokazovat na letišti. Tak snad se přeš víkend nikde nenakazíme. Honza stále doufá, a my také, že v pondělí bude už negativní, aby mohl odjet s námi. A jak řekl: "Naděje umírá poslední." Vojta nakonec nepojede, protože má disertaci. Tak držíme palce!

25.ledna

Jenda je stále pozitivní, ale nevzdává se a přijede za námi dýl. Všichni ostatní jsme negáči, tak alespoň že tak. 

Tak za tři týdny ČAU!


Zamlžené brýle

Se zamlženymi brýlemi bojuji pořad. 🤓 Myslím, že nejsem jediná koho to štve, ale má to i své výhody. Jedna z výhod nošení roušky je třeba reklama a podpoření značky, organizace, kterou mám ráda a která mi dává smysl. 


#casjemozek #mrtvice #155 #prevence#holkashandicapem #handicap


Otužování 

Prvni moje otuzovani bylo v Březnu 2019 v horským jezeře ve Francii, kde jsme si i zaplavaly a od té doby jsem tomu propadla! Tohle koupání se trosku protáhlo, protože jsem nemohla vylez z rybníka takže když to jde tam, nemusí to jít zpátky.

#otuzovani #jetojenvhlave #holkashandicapem #otuzovanivcr #enegrie #nadseni #necitimnohy #handicap