Odpočiň si, nebo vyhoříš
Vždycky jsem věděla, jak důležité je odpočívat. Teoreticky. Prakticky? To už je jiný příběh. Jsem typ člověka, který pořád něco dělá. A nejen že to dělám, ale snažím se, aby to bylo perfektní a včas. Přesně proto jsem si nabírala další a další projekty – každý nový byl výzvou a přinášel mi dobrý pocit, že posouvám věci dál. Jenže tenhle přístup má své hranice. A já je překročila.
Když osobní život začne mizet
Poslední tři měsíce loňského roku byly jako jízda na horské dráze bez konce. Vánoce pro mě vždycky byly časem radosti – pečení cukroví, vánočních trhů, vidění se s přáteli. Letos? Nepolíbená vánoční atmosférou. Jela jsem na 300 %, měla aspoň jednu noční za týden a byla ráda, že při ní dokončím to, co jsem přes den nestihla. A tak jsem spala pár hodin a znovu makala další den jako šroubek.
Na začátku to vypadalo super – byla jsem produktivní, zvládala jsem všechno. Ale jak se říká, ocaď pocaď. Došlo to do fáze, kdy bylo těžké odepsat i na zprávu od kamarádů. Byla jsem unavená, protivná, nesnesitelná. Chtěla jsem pryč od všeho, jenže to prostě nešlo.
Když nemáte sílu ani jíst
Všichni po mně něco chtěli, ale já už neměla sílu. Zhubla jsem na 53 kg, což při výšce 171 cm není moc. Nebyl čas jíst nebo jsem na to prostě zapomínala. Takhle jsem se dostala k poslednímu adventnímu víkendu, během kterého jsem od pátečního večera do neděle absolvovala sedm setkání. V pondělí, den před Štědrým dnem, jsme stihli koupit stromek, uklidit, ozdobit, připravit salát. Vše běželo na plné obrátky, stále.
A pak, když se všechno konečně uklidnilo, přišlo něco nečekaného. Nechtělo se mi dělat vůbec nic. Začala jsem přemýšlet, jestli má smysl pokračovat. Holka s handicapem – blog, přednášky, osvěta a věci s ní spojené nebo Aktivně po mrtvici, moje vysněná skupina, kde se sdružují lidi po CMP. Najednou to všechno působilo zbytečně. Dokonce i v olejárně Ze Stodoly, kde se hromadily velké objednávky, ze kterých jsem jindy nadšená, a sotva jsme stíhali. A já? Připadala jsem si úplně vysílená.
Nedávno jsem si ze zvědavosti zadala do AI aplikace dotaz: "Co je to vyhoření a jak se projevuje?" Sedělo to na mě přesně, ale nemyslím si, že jsem vyhořela, jenom jsem asi byla na pokraji vyhoření.
Provoz blogu holkashandicapem.cz podporuje platforma pro tvorbu webových stránek Webnode.
Přelomový rok
S příchodem nového roku jsem si ale řekla: Elda se vrací! Začala jsem plánovat, tvořit, vracet se do starých kolejí. Ale něco se změnilo. Cítila jsem, že pokud pojedu stejným tempem, něco se zlomí. A i když je pomalu slovo, které je mi cizí, zjišťuju, že možná je to ta nejlepší cesta. Když jsem dospěla k tomuhle rozhodnutí, musela jsem odebrat jeden projekt. Jenže jaký? Všechny mě naplnuji a když dělám Holku a handicapem, nikdo mi to nemůže vzít, protože je to srdeční záležitost a díky ní vznikají další super věci. Takže mi zbývá ubrat práci v olejárně a delegovat ji na někoho jiného. A taky delší dobu vím, že věnovat se více věcem naráz je naprd. Totiž nikdy v tom nebudete nejlepší. A to já tedy chci, být nejlepší! Rozhodla jsem se věnovat více času věcem, které mi dávají hlubší smysl a jsou pro mě důležité.
Poučení do budoucna
Tento rok si slibuji, že budu víc poslouchat ten malý hlas v hlavě, který říká: "Takhle ne", a že se naučím říkat "ne" na některé věci. Možná bych si to měla připomínat častěji. Odpočinek není slabost, je to nezbytnost, která je nakonec právě to, co mě drží v pohybu. Naučit se skutečně odpočívat – to je umění. Ale možná stačí začít i u malých obyčejných odpočinků. Pro mě je to třeba i uvařit si dobrý oběd a v klidu si ho sníst, aniž bych myslela na to, co mě ještě straší na todo listu.
A co vy? Jak si letos plánujete odpočinek? 💛