KOUZELNÁ TŘINÁCTKA - DARKOV 3/3

11.08.2020

Ve středu bývali tanečky, taneční večer. Je to vtipný, když si přestavíte, že každý má nějaké omezení, tam to byli většinou lidi o berlích a když trošku popijou, tak berle lítají vzduchem. Jeden pán, který přijel na vozíčku, se tak rozdováděl, že ráno přišel a ptal se po svým vozíčku na kterém večer přijel. 😃

Každý pacient má úplně jiné procedury, ale jsou to přeci jenom lázně, tudíž hlavní je odpočinek, který mě upřímně sral. Jedna z procedur byla však nejtěžší ze všech lázní i z rehabiliťáku. Zato ale nejúčinnější, a to logopedie. Paní logopedka, byla milá, ale přísná. Musela jsem dělat úkoly, které mě dosti vyčerpávaly a jejich vypracování trvalo vždy přes hodinku, což pro mě byla nepředstavitelně dlouhá doba tenkrát. Normální člověk to měl nejdéle za 15 minut hotový, což mě štvalo ještě víc. Když jsem přišla na hodinu, kontrolovaly jsme úkoly a třeba v paměti mi zůstal jeden moment, kdy jsem si vylosovala písmenko, mohlo to být třeba L, a musela jsem říct do minuty co nejvíce slov. "Lavička, láska, lavice, lůj, les,...ehmmm, mmm, ee, hmm." Zbytek minuty jsem nervózně mlčela, protože jsem si na nic jiného nevzpomněla. Přičtěte si, že jsem netrpělivá, chci mít všechno hned a udělám pro to cokoliv. Schválně zkuste si vysolovat jedno písmenko a minutu na to něco říkat, vím, že budete lepší, než já tenkrát. Jestli si správně pamatuji normální člověk řekne 30 - 40 slov za minutu. Tak schválně...

A na závěr, jak jinak než srdeční záležitost. Jmenoval Radim a měl amputovanou nohu, o kterou přišel blbou nehodou. Potkali jsme se po týdnu, co jsem byla v lázních. Později jsme tam byli nejmladší a teď by se hodilo říct, že jsme si na sebe zbyly.  😁Ale postupem času, jsem s ním zažila tolik srandy, že nějaký přísloví, je mi šumák. Snad nejdůležitější, a to chci vypíchnout, byla podpora mezi námi. Vzájemně jsme se podporovali, i když vždycky, když jsem musela dělat úkoly do logopedie, tak přišel a začal mě rozptyloval. Možná proto ty úkoly trvaly tak dlouho. 😃 Každé odpoledne a večer jsme trávili spolu. Jak jsem říkala, bylo to lázeňské zařízení ve městě, takže jsme mohli jít do kina na Transformers: Zánik. Můj nejoblíbenější film to není, ale šli jsme proto, protože nic jiného nedávali. 

Jedno odpoledne jsme se přihlásili na zájezd do Dolů Michal. Dostala jsem takovou brožurku o dole, o jeho historii. Bohužel v angličtině, kterou jsem úplně zapomněla, tak jsem to alespoň nalepila do deníčku, ale Důl Michal byl moc zajímavej.

Občas jsme zašli na pííívo do Severky, nebo do hospody U mrtvoly a pak většinou do 13. patra v budově, kde jsme bydleli. A proč zrovna 13.patro? 🧐 Mělo to několik výhod. Tak zaprvé sestřičky nás neviděli, je to takové zapomenuté patro a mohli jsme tam zůstat déle než do 22:00. Povídat si o vážných i nevážních věcech, dělat blbosti, když jsme byli opilí, lehce samozřejmě. Jednoduše být s člověkem, který je vám v tu chvíli nejblíž. Zkrátka 13.patro jsem si zamilovala! 

Taky jsem s ním poprvé zkusila saunu. Teda řeknu vám, bylo to žůžo! Vylezeš zpocený ze sauny a pak skočíš do úplně ledového bazénku, no to bylo moje.

Občas bylo takový vedro, že by chcípl pes, tak jsme si odpoledne pustili film a jenom tak jsme lelkovali. Když bylo vedro, a ne ještě vetší vedro, tak jsme mohli jít na procházku do parku Boženy Němcové, který je opravdu obří. V jedné části je obora a plno daňků. Je to taková vzpomínka na Martina, on mi park ukázal jako první a já jsem si tam mohla vodit kluky, ne sranda. 😁

Bylo opravdu vedro, den za dnem větší, ale my jsme na ně vyzráli, nebo alespoň jsme si to mysleli. Karvinský moře a opalovačka, to byl náš plán na odpoledne. Sedáme do auta natěšený, vedro by se dalo krájet. Nastartujeme a v tom se spustil liják, ale takový, že nebylo vidět vůbec nic před námi ani za námi. Po lijáku konečně čerstvý vzduch, ach! Ten den byl snad jediný den, kdy byl v Darkově normální vzduch. Karvinský moře jsme odložili na náš poslední společný den. Tentokrát i opalovačka vyšla. Snad za pár let se znovu shledáme. Ne, určitě!

POUČENÍ: Tanec je nejlepší lék, o tom žádná. A ještě si pamatuj, že když nemůžeš, tak přidej víc! ... Díky paní logopedko!