"Banát nejde popsat, Banát se musí zažít!"

08.09.2022

Minulý rok jsem jela na festlival Banát poprvé, letos podruhé a opět to bylo úžo. Chtěla bych vám přiblížit, co vlastně Banát je a proč tam jezdím, taky jsem zjistila, že Banát je lepší, než online seznamka a závěrem to zakončím několika zápisky z festivalového deníku, o které bych se s vámi chtěla podělit. Tak pojďme na to!

Jedeš přes 1 000 km do zahraničí a první co slyšíš je čeština? Unikátní oblast v Rumunsku zvaná Banát, která zahrnuje 6 českých vesnic. A právě jednou z nich je vesnice zvaná Eibenthal, ve které se po jedenácté konal festival Banát. A proč pořádat český festival v Rumunsku?

Před pár lety se zavřel antracitový důl, což bylo pro obyvatele Eibenthalu stěžejní, přišli o práci a hodně lidí se odstěhovalo. Vypadalo to, že do pár let vesnice zanikne, což by byla velká škoda, ale to se naštěstí nestalo. Přišli Kluci z Banátu, tak si začali říkat, Štěpán, Honza a Tibi. Štěpán má manželku a její rodina je právě z Eibenthalu. Když tam poprvé přijel, i hned si to místo zamiloval a rozhodl se, že společně s klukama otevřou penzion. Honza je nejlepší kamarád Štěpána a po pár fotkách z Eibenthalu u piva souhlasil, že do toho taky půjde. Tibi je místní, který se ujal Štěpána, když tam byl poprvé. A tihle tři postupem času začali pořádat nejen festival. Vesnice se pomalu zvedá a lidé mají zase práci. Hurááá!

A jak festival pomáhá? Místní stojí před domem, většinou babičky a dědečci, kteří si moc rádi povídají a nabízí svoji višňovku, ořechovku, borůvkovici, a taky domácí jídlo, ať už to jsou langoše (nejlepší plněný langoše - takový v česku nikde neseženete, mňam!), palačinky nebo koblížky. Určitě si dejte mititei, místní specialita a vegetariánům doporučuju jejich úžo lečo, který jsem tam jedla tři dny, jak moc bylo dobrý. Peníze, který si místní vydělají během festivalu, vydrží 3 - 4 měsíce na pokrytí životních nákladů, což je úplně skvělý. Prostě se tady člověk opije pro dobrou věc. 😃 Krom festivalu mají kluci prsty i v mapování, značkování, pomoci školám, řešení odpadového hospodářství, shánění finančních prostředků, až po vytváření kvalitního PR mezi českými občany a řeší i složitá politická jednání na nejvyšších místech k záchraně tohoto neuznávaného českého kulturního dědictví. A jeden z jejich úspěchu, minulý rok se přistěhovali tři rodiny zpátky. Teď řeší třeba novou náves pro vesnici: zde.

Festivalové heslo zní:

"Banát nejde popsat, Banát se musí zažít!"

Banát buďto milujete nebo nesnášíte, nic mezi tím. Pokud máš rád/a kytárky, bubínky, přírodu, krosnu na zádech a hlavně milý lidi, tak je to místo přímo pro tebe.

A že nemáš s kým jet? To vůbec nevadí, vždycky jede spousta lidí, kteří se vydali na Banát sami.. Taky se mnohem víc seznamuješ a odvážíš si přátelství, která vydrží, což na jiných festácích prostě nezažiješ. Když jsem tam jela letos podruhé, nebylo to takový vzrůšo, protože jsem tam hodně lidí znala z minulého roku. Ještě taková poznámka, možná si říkáte, že nejste seznamovací typy, nebojte, vždycky za vámi někdo přijde. Festival Banát se pro vás za pár dní stane vaší velkou rodinou.

Lepší Banát, než Tinder? Za mě určitě! Jela jsem dvakrát na Banát a dvakrát se tam někdo bral. Banát je místo, kde jsou podobný lidi jako ty, tudíž je vysoká pravděpodobnost, že se dáte dohromady nejen jako přátelé, ale že se prostě i zamilujete. A znám páry, který se dali dohromady právě díky Banátu. Nebo si našli přátelé, né na jednu párty. A to se podle mě vyplatí! 🙂

A nakonec pár řádků z mého deníku...

Jdeme ještě s Tomem (kluk z minulého roku) na jedno pivo (poučení z minulého roku = nikdy nenastupuj střízlivý, protože pražáci budou tak v 7.galaxii) ze kterého se vyklubali piva tři, protože vlak měl zpoždění. Seznamování začalo už před nástupem do vlaku... Katka, Filip, Dája, Kuba, Zuzka, Pavel, Markéta, Víta...ještě, že mám ten deníček a můžu si to poznamenat, jinak si to nezapamatuju. Přijel vlak a začala jízda! V kupéčku na mě čekala Kája se Sárou, který jeli z Prahy. Pomohly mi s krosnou a šlo se pařit do vagonu 6. Tam se zpívalo a hrálo nonstop. O půl 6 ráno jsme přijeli na hranice a museli jsme jít každý do svého kupé a ukázat občanku. Někteří s tím měli po propařené noci dosti problém. 😃

...

Festival Banát = úžasná višňovka od místních. Zjistila jsem recept od jedné babičky. Dělá je samozřejmě z višní naložených v medu nebo cukru a po delší době je zalije pálenkou. Takže se může stát, že višňovka má až 40% alkoholu. Slaďoučký, ale silný pití. Musíme vyzkoušet, kde je nejlepší, protože každý dům, jiná višňovka. Ještě že je na to víc dní. 😃

...

Ráno jsme vstali do krásného dne. Šli jsme na snídani k místním, dali jsme si palačinku a kafe. Paní říká: "Vy jste tady byla minulý rok, že? Já si vás pamatuji.🙂" To bylo moc milý! 

První zastávka je přednáška od učitele Alexe, který je z Česka. Povídal nám o místní škole, jak se tam dostal a proč to dělá, jak jsou děti sloučený do dvou tříd, jak tráví prázdniny, až po to jak je krutá zima. Další přednáška byla od Honzy Tuny. Když můžeš pomoct, musíš! A čeho jiného by se to mělo týkat, než Ukrajiny. Vykládal, jak převáželi Ukrajince pryč, když vypukla válka.V Kamínu, místní kulturák, bylo už vážně nechutně a tak jsme šli na Slam poetry na hřiště. Mezi tím jsme doplňovali višňovku. Myslím si (a to jsem viděla už slamů nespočet), že to byl jeden nejlepší! Šli jsme na západ slunce nad Medvědem a po cestě mi přišlo, jako kdyby jsme tady byli před týdnem. Ach, úplný Déjà vu. 

Rychlá sprcha byla úplně zbytečná, protože přišli na řadu Circus Problem s jejich balkánskou hudbou. Stáli jsme v první řadě, neuvěřitelná party! Za ten večer, jsem poznala půlku Banátu.

...

Nevyspalí, protože jsme šli spát k ránu, ale po pár hodinách zjišťujeme, že je ve stanu nedýchatelno a tak raději vylézáme. Stáli jsme U medvěda a byl největší hic, většina se svlékala do plavek, protože se to už nedalo vydržet. Neustále na nás někdo špílach vodu, namáčeli jsme si hlavu, ale za 5 minut jsme byli stejně suchý.💦☀️ A do toho jsme pařili o sto šest na Hello Marcel a na Vasilův Rubáš.

...

Následoval krojovaný průvod, kdy všechny české vesnice přijedou do Eibenthalu, jdou po celý vesnici v průvodu a zakončí to tancem, který si každá vesnice nacvičila.

...

Poslední přesun k Medvědovi, kde i ten poslední večer se hrálo a zpívalo. Ve tři hodiny ráno začalo šíleně pršet, ale ani to nás nevyhnalo. Zalezli jsme pod deštníky a zpívalo se dál. Šli jsme spát nad ránem a samořejmě, že jsem zaspala, takže jsem měla co dělat, abych to stihla. A stále pršelo, tak si umíte představit, jak vypadalo balení. Brázdili jsme to zpátky autobusem na nádraží. Tam už konečně vysvitlo sluníčko. A jelikož měl vlak 2 hodiny zpoždění, rozdělali jsme stany. Některý si do nich dokonce vlezli a na chvilku si zdřímli. 😃

Když jsme jeli domů vlakem, někoho napadlo zahrát si hru - zlatá brána otevřená. Výborný nápad! Stáli jsme v uličce, dva naproti sobě a tři nebo čtyři páry za sebou. Vždycky když chtěl někdo projít, začali jsme zpívat. Tolik radosti a přitom taková blbost. 😁

Důležitá věc: ostřikovač na vodu a vějíř, příští rok beru s sebou. Myslím, že je to dokonce nutnost.

A co s toho všeho vlastně plyne? Je totiž úplně jedno jestli koktáš, nemáš jednu nohu, jestli s z kapely, nebo účastník, jestli si důchodce, nebo děcko všichni tě přijmou, nejezdí tam totiž kreténi, jak řekla abatyše (účastník Banátu) a užiješ si to plnými doušky. 


Tento článek věnuji všem, co byly letos na Banátu. 

Díky za vás! ❤️

Pokud se vám článek líbil, budu ráda za sdílení. Sledovat mě můžete na instagramu a facebooku, abyste věděli, co zrovna vyvádím.