Jmenuji se Ela a chci s vámi sdílet svůj příběh o mozkové mrtvici a život po tom. Ukázat, že handikepovaný není sprostý slovo a není divný ho používat!



Holka, co zapomněla chodit - rok na to přešla Malou fatru.

Holka, co jí předpovídali, že bude jenom ležet a koukat očima - vystudovala bakaláře.

Holka, co zapomněla řeč - po pár letech přednášela o její rodinné firmě.

Holka, co zapomněla angličtinu - byla dobrovolničtí v zahraničí.

Holka, která si dělá se všeho srandu - hlavně sama se sebe!

O ČEM JE PROJEKT HOLKA S HANDICAPEM?


Ve 20ti jsem měla mozkovou mrtvici a od té doby mám dvoje narozeniny za rok. Už je to 7 let a tak jsem si řekla, že je na čase se podělit o můj příběh. Co mi příhoda vzala a naopak jak můj život obohatila. Co jsem musela překovávat a o věci, které stále překovávám. - ela

Co mě inspirovalo k psaní blogu? Jsou různé druhy handicapů, které ani nemusí být vidět na první pohled. Připadalo mi, že se v online světě mluví hlavně o vozíčkářích (nic proti, sama mám vožíčkáře jako kamarády), ale přitom je nás tu ale spousta dalších. Chyběla mi stránky, kde sdílí své příběhy, pomoc, jak cvičit, jak se orietovat na úřadě, na youtube jak cvičit po mrvici - zkrátka, nic, co bych považovala za kvalitní materiál.


sdílení příběhů
sdružení do skupiny


Budu psát o mrtvici, jak jsem si prošla fyzio a co bych změnila, co jsem se musela učit znova, jaké překážky a výzvy jsem zvládla.
Musela jsem se znovu učit mluvit a psát, proto vše co píšu má chyby, ale blog je jednoduše takový jako jsem já.
Doufám, že to bude počtení třeba ke kafi, a
Handcapem, je vážná věc, ale pojdmě si trošku nahledčit a kouknout se třošku z druhé strany :)